Z POHÁDKY DO POHÁDKY
DRAČÍ POHÁDKY
Tenhle dráček papíráček
létá nebem do zatáček,
létá s větrem o závod
a dětem to přijde vhod.
Vedle něj se vznáší jiný,
ale není papírový,
z pohádky k nám přiletěl,
princeznu by sežrat chtěl.
O PERNÍKOVÉ CHALOUPCE
Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú.
Cos tam viděl holoubku?
Perníkovou chaloupku
u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč –
a už byli pryč!
Bedla
Povídala bedla bedle,
ty jsi vedle jak ta jedle.
Na klobouku květinky
nosí jenom slečinky.
Povídala bedla bedle,
nejsem vedle jak ta jedle.
Na klobouku slimáka
to mě vůbec neláká.
O VELIKÉ ŘEPĚ
Děda řepu zasadil, a když byla suchá,
zaléval jí ze všech si, teď nad řepou juchá.
Když vyrostla, nechte mě, vytáhnu ji ze země.
Děda s řepou lomcuje, co mu síly stačí,
už je celý zpocený, zlobí se a mračí.
Za maličkou chviličku volá k sobě babičku.
Babička se dědovi chytla za ramena,
táhne, ale za chvíli už je unavená.
Osvěží se v potůčku, pak zavolá na vnučku.
Vnučka se hned chytila u babičky v pase,
táhnou, ale řepa se nechce pustit zase.
Tak na pejska volají, než přiběhne čekají.
Dědeček a babička, vnučka a pes také
chtějí řepu vytáhnout, je to všelijaké.
Řepu venku nemají, na kočičku volají.
Ani s kočkou nejde to, tak co budou dělat?
Malá myška na pomoc asi by jít chtěla.
Všichni síly spojily, velkou řepu skolili.
O NEPOSLUŠNÝCH KŮZLÁTKÁCH
Každá pěkná pohádka,
ať dlouhá nebo krátká.
Dětem radost přináší,
lež a zlobu nesnáší.
Oči dětí rozzáří,
vzbudí úsměv na tváři.
Nakonec vždy snad kouzlem
dobro zvítězí nad zlem.
BYLA JEDNA POHÁDKA,
ZAŤUKALA NA VRÁTKA.
NA DĚTI SE TĚŠILA
A VŠEM SE MOC LÍBILA.
V KOUZELNÉM PYTLI BYLA,
VŽDY KAŽDÉHO POTĚŠILA.